Chelatační technologie a účinnost mikroživin v alkalických půdách
Při formulaci hnojiv rozpustných ve vodě s mikroživinami určuje chemická forma kovového iontu jeho biologickou dostupnost, zejména v půdách s vysokým pH (alkalické). Jednoduché anorganické soli, jako je síran železnatý, často oxidují a vysrážejí se jako nerozpustný hydroxid železitý, když pH půdy překročí 7,0. Aby se tomu zabránilo, používají vysoce-účinné přípravky chelatační činidla, jako je EDTA, DTPA nebo EDDHA. Tyto organické ligandy se obalují kolem kovového iontu a zabraňují mu reagovat s půdními anionty a přitom zůstávají dostupné pro příjem kořenů. Tento mechanismus je kritický pro vodorozpustné železné hnojivo, protože železo je mikroživina-ve vápenitých půdách, která nejvíce omezuje výnos, a přímo ovlivňuje řetězec přenosu elektronů ve fotosyntéze.
Konkrétní nedostatky vyžadují cílené zásahy. Ve vodě rozpustné zinkové hnojivo je nezbytné během rané vegetativní fáze, protože zinek působí jako ko-faktor syntézy tryptofanu, prekurzoru růstového hormonu auxinu (IAA). Bez adekvátního zinku je prodloužení internodií zakrnělé. Podobně, korekce chlorózy železa vyžaduje specifické ve vodě rozpustné železo pro rostliny, které se často aplikuje postřikem na list, aby se zabránilo fixaci půdy. Pro komplexní management plodin pěstitelé často používají ve vodě rozpustné hnojivo se směsí mikroživin. Tyto předem namíchané receptury zajišťují, že poměr železa, zinku, manganu a mědi dodržuje zákon minima a zabraňuje „skrytému hladu“, kdy nedostatek jednoho stopového prvku omezuje účinnost celého programu NPK.
